Příteli z Kampy
Znal jsem ho.
Trochu podivín,
tu a tam tulák z jeřabinových hor,
léčitel malomocných v černé Indii.
Zachycoval se záchranných lan
na levém boku měsíčních vzducholodí.
Přijal jméno po své milované.
Texty
Ukázky z poezie
Několik básní pro představu o autorově hlasu.
Slunečnice z tvých dlaní
Možná se ztratím
ve tvých vůních.
Chtěl bych si to zopakovat
nejméně stokrát znovu.
Jako slunečnice
se žlutými meči.
Snad polehčující okolnost
Proč bych to nepřiznal. Jsem drsně vycvičen;
básně tu a tam blednou
mění se v led i v okenní parapet,
ptáci dolů sklouznou.
Zpívají Uhněteme z hlíny
volavky popelavé, bílé a rudé.
S nádechem vůní dívčí klíny
nevezmou nic, co po nich zbude.
Poté se přou v hádankách;
padají se po úbočích, spí v kolibách.
Cestou, ach bože, neberou rukojmí.
Na dálku ucítí ohořelé chrámy, těžký pach;
v sítích i v půlnočních modlitbách,
nemohu jinak, bosou nohou překračuji stíny.
Modlitba před třetí hodinou ranní aneb Unikající slova
I kdybys nebyl,
chvíli buď;
nikomu to neřeknu.
Ta,
co jsem miloval
a vodil ji tajně do lesů
a olizoval její břišní pot,
už není.
Proseděli jsme celou noc,
věřili na talovíny pod sněhem
a za svítání…
To neuhádneš.
Za svítání jsme mohli i směli
ještě jednou znovu.
I kdybys nebyl,
byl to krásný boj;
zpovědníci spali
a tys je nevzbudil.
Stejně bys je nepoštval proti nám.
I kdybys nebyl,
chvíli buď,
nikomu to neřeknu.